UPOZORNĚNÍ povídky 18+ vyskytuje se tu YAOI (MŮŽ X MUŽ)

Téma týdne

Genialita aneb co na to napsat?!

3. srpna 2012 v 10:10 | Ghita Marino
Genialita je 1% inspirace a 99% potu.
Autor: Thomas Alva Edison
Genialita aneb co na to napsat?
To kdybych věděla,jasně všichni víme co to je a kdo ne,najde si to třeba na wiki.
Všichni víme,že Ginitalita je od slova genialni.A genialni je člověk s inteligencí nad průměr.
I když mi občas taky používáme na lidi,že jsou "genialní", ale v jiným významu.Ale jelikož jsem v tomdle ztracená tak se omlouvám za tenhle stupidní článek :D

Fool Moon

25. července 2012 v 23:46 | Ghita Marino
Malá básnička,kterou jsem sepsala...:D Omouvám se ted mě rozesmala kámoška :DAle tak snad se vám bude líbit. :)

Je dnes v noci dusno,
za to krásný měsíc svítí přesto.
Hvězdy září,lidem špatným
i těm hodným,prozaří jejich stopy

Ukazují nám směr,který
k měsíci vede.
Jsi sám/a snad,
možná,že už příště
ař zas jednou uvídíš tu zář,
měsíc dovede Tě,
k tvé druhé polovině.

Optimista či Pesimista? To je toho...

21. července 2012 v 10:27 | Ghita Marino
V dnešní době optimismus je jak to řict? Asi takový jak otravná moucha,která si nedá a nedá pokoj,otravuje vás pořád dokola,dokud ji nezabijete. Člověk snaží být optimisticky,ale je to těžký když víte,že vaše rodná zem upadá hluboko do tmy,dluhu,lží,vražd,znásilnění.Člověk už neví v co má věřit.Tím ted nemyslím náboženství.Tím myslím to,že člověk už muže věřit jen sám sobě a svým přátelům.Nedá se už věřit ani Policii ČR ani politikum natož celé vládě.
Jistě jsem optimista,věřím,že by se mohl najít někdo kdo by to tu celé postavil zase zpátky.Tak aby naše země rozkvétala a ne zahynula. Myslím,že jednou se někdo takový najde a ukáže světu,že naše republika neni ztracená,ale že má na to aby se postavila znovu na nohy.Ale musí přijít ten spávný čas.Kdo ví jaké to tu bude za 10 let. A kdo ví co se mezi tím může všechno stát. Člověk nesmí být pesimista,musí být otimista už jen kvůli tomu,že má rodinu,přátele a vytváří si vzpomínky at jsou jakékoliv ....:)

Kdo zaváhá,nežere!..

12. července 2012 v 14:51 | Ghita Marino
Můj malý(velký) sen,který se splní pouze pokud najdu chut,motivaci a chlavně sílu a odvahu se konečně rozhoupat a začít s tím něco dělat.Ano samozřejmně,že nevíte o čem mluvím.Mluvím o svém snu.O snu,který si vždycky před spaním připomenu,když zavřu oči a promítám si ho ve své hlavě se svou fantazii.Abych se k tomu snu vlastně dostala.Mým snem je o těhle prázdninách dám dolu aspon 20kg.Cítila bych se štastná.Jsem tlustá,to vím.A dost.Když se podívám na vahu a vidím kolik ukazuje ručička,musim rychle opustit vahu a zakoupnout pod postel.Jasně ted mi budete psát komentáře typu "Určitě to neni tak zlý" nebo "Hlavně neblázni a nestan se ana" a blabla.Kecy v kleci.Nikdo z vás neví kolik vážím.A zaručuju vám,že nejsem jedna z tech co mají 60 a mín a chci zhubnout na 40kg nebo tak.Kdybych měla tech 60kg což je idealní váha na moji výšku tak bych byla štasná.Ale o to tu ted nejde.Můj sen nespočívá jen v tom.Chtěla bych zhubnout a dokázat všem lidem v okolí,že na to mám.Že mám na to abych si splnila svůj sen.Až zhubnou,najdu k tomu odvahu tak bych chtěla být konečně taková jaká moje povaha je,která je ve mně ukrytá.Chci dostudovat školu,vyrazit do neměcka najít si tam práci a zároven vystudovat vejšku,možná.Ale hlavně začít si užívat.Chci si najít opravdové přátele.Nebát se toho,že když jdu po ulici a potkám lidi on nás z vesnice a tak aby furt neměli přiblbý narážky.Chci jim ukázat,že jsem jiná,než za jakou se vydávám.Že jsem plná života a chci se bavit.A že chci aby se na mě dívali s úctou,pokud dokážu splnit svůj sen.A vím,že oni budou mě považovat za někoho kdo to dokázal,kdo se konečně vzchopil a udělal to po čem už touží roky.
Já vím,že vám to nedává žádný smysl.Ale todle je prostě "Můj sen".Jen musím najít to odhlání stím končně něco dělat a nenecházet k tomu další argumenti proč bych neměla a tak...No..doufám,že jsme vás moc neunavila....:)

Tajemství přátelství ..

11. července 2012 v 15:07 | Ghita Marino
Přátelství je důvěra jeden druhého,samozžejmně do něj patří zábava,ale i trápení atak dal..však to znáte ne? :) Avšak mezi takové přátelství,myslím to právě přátelství má své tajemnství.Tajemnství,které nikdo z nás nikdy nepochopí.Tím nemyslím věci,které jsou pro nás tajemnství a řekneme je jen našemu opravdovemu příteli.Myslím právě to pouto přátelství.To je jedna velká záhada.Jak takové pouto vznikne? A v tom je to tajemství.Jasně,každý si těd řekne.To pouto přece vznikne tak,že se s tím člověkem znám třeba od mala,věříme si apod.. ,ale pozor lidi. Já nemyslím todle. Někde se totiž musí něco hnout aby takové přátelství vzniklo.Neni to jen tak když řeknete "Ahoj poznal jsem Tě,jsi ted můj nejlepší kamarád." nebo "Známe se už dlouho,jsme proto nejlepší kamarádi".
Ale omyl lidi.I když se můžete znát krátce nebo dlouho od malička neznamená to hned,že jste nejlepší přátele.Je to jen takové to přátelství.
"Ahoj,jak se máš" Fajn a ty?" Jo,taky" a pár dalších větkteré mezi sebou prohodíte,ale co jeden o druhém víte.Jak můžete vědět jak se ten druhý cití.Proto todle já názývám obyčejným přátelstvím,které je jen povrchové. Ale jak opravdu vznikne pořádné pouto mezi dvě kamarády? To nevím.Možná to víte vy,ale já ne...Tak mi poradte jaké je to tajemství mezi opravdovým přátelstvím,jak se dooopravdy tvoří?...
 
 

Reklama